Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídání

Co všechno předcházelo tomu,než jsme se rozhodli chovat kavkazské pastevecké psy.
 
Jako malý kluk jsem dostal od známých našeho prvního pejska,křížence.
Jmenoval se Alan.Oni ho dávali pryč z důvodu že jim doma všechno ničil a trhal.Zajímavé bylo,že u nás nic takového nepraktikoval a byl velice hodný.O něho jsme přišli nešťastnou náhodou,když mu bylo asi 10 let.Po odchodu Alánka mi rodiče dovolili pořídit si nového pejska, tentokrát již většího, německého ovčáka, za vydělané peníze na brigádě. Ten se jmenoval Kempes. Ve svém velice mladičkém věku onemocněl na rakovinu kůže. Byla mu věnovaná veškerá péče jak po stránce veterinární tak i peče rodinná. Velice mu pomáhali každodenní koupele v heřmánkové lázni. Jenže ve 3 letech bojí s touto nemocí podlehl.
Abychom nezůstali bez psa, tak nám sousedka přinesla malé štěňátko. Údajně to měl být opět německý ovčák. Jenže se ve vrhu něco stalo a náš Pišta ze 3 štěňat opravdu německým ovčákem nebyl. Ostatní 2 štěňata ano. Byli jsme velkými kamarády. Pišta odešel do psího nebíčka v 10 letech. Najednou mu natekl krk, byl malátný a než veterinář dojel, tak skonal.
Po tomto psovi k nám přišlo další štěňátko, tentokrát veliký lupič, ale miláček, Ben. Byl to vlčí špic. Narodil se v červenci 1992, V devíti letech nám začal marodit, veterinář diagnostikoval obrácenou cukrovku, proto jsme začali krmit hodně sladkým. V listopadu 2001 to s ním již vypadalo opravdu špatně, tak jsme se rozhodli ,zda si pořídit nové štěňátko nebo vyčkat až nás Ben opustí a odejde za duhový most. Po velké úvaze jsem se rozhodl, že nové štěňátko si opatříme. Ale jaké, jaké plemeno? Z různé literatury, atlasů a encyklopedií to na plné čáře vyhrál kavkazský pastevecký pes.
A teď něco málo, jak se k nám kavkazáčci dostali.
První kavkazan, který k nám přišel, se narodil 19. února 2002 z osmi štěňat, po výborných rodičích, ale bez PP. Dali jsme mu jméno César. Byl to náš největší miláček a spolehlivý kamarád, jakého jsme kdy měli předtím. Svou povahou a neúnavným zájmem o starého a nemocného vlčího špice Bena nám ho udžel při životě ještě 4 roky, kdy Ben 24. dubna 2006 tiše odešel do svého psího nebíčka. César sám však potom také onemocněl a za rok po Benovi 5. června 2007 nás též opustil. Po jeho skonu bylo doma velice prázdno a smutno,. všude jsme ho viděli a volali na něho. Bez psího kamaráda jsme však nechtěli být. Ale u tohoto plemene jsme však chtěli zůstat i nadále, neboť tito psi mají velikou duši a převelikou lásku ke své rodině, na kterou nedají dopustit a budou ji bránit a položí za ni i život.
César nás opustil v úterý a po velkém shánění a telefonování se nám podařilo se spojit s chovatelskou stanicí Šekim, kde měli už jenom posledního pejska, kterého si chtěli nechat. Po vylíčení celé události co se nám stalo s Césarem, nám pejska slíbili a v sobotu 9. června 2007 jsme měli pejska Bašu doma. A toto nám pomohlo překonat velký stesk po Césarovi.
Baša se narodil 25. února 2007 u chovatelů Zdeny Matouškové a Zdeňka Mikeše v chovatelské stanici Šekim v Brodcích u Mladé Boleslavi. Je z 9 štěňátek a všechna štěňátka při porodu vážila okolo 600 gramů. Jeho matka se jmenuje Zurna, podomácku Zajda, tatínkem je Ratibor Akmene gélé, domácky Boris. Co Bašu máme ,jsme nejlepšími kamarády, chodíme na procházky, výlety, hrajeme si, což se Bašovi líbí ze všeho nejvíce.
23. září 2007 jsme byli pozváni na setkání kavkazanů do Brodců, odkud Baša pochází. Svůj rodný domov zřejmě poznal, potkal se s tátou Ratiborem i mámou Zurnou. Na setkání též přijeli další 3 sourozenci - 2 pejskové - Basim a Boris a jedna fenečka Basha. Štěňata se tady setkala s dalšími kavkazany. I naše sedmiměsíční štěňata si zkusila reakci na figuranta. Podle úsudků figuranta Baša ze štěňat nejlépe reagoval a bylo řečeno, že z něho bude dobrý pes. Štěňátkům i nám se setkání moc líbilo a budeme se těšit na další setkávání.
Od té doby jsme již absolvovali několik setkání klubu KRaAOP, nejprve v Přerově nyní v Žižicích. Byl na dvou výstavách, ale podle posudků pana rozhodčího je to prý pes dominantní a na výstavy se moc nehodí.
26. září 2009 absolvoval bonitaci s výsledkem chovný.
Aby si Baša měl s kým hrát ,tak po dlouhém přemlouvání jsem si k němu mohl pořídit kamarádku, fenečku Jaggo Šejtanova smečka. Narodila se 5. dubna 2008 v chovatelské stanici ,,Šejtanova smečka´´ u Jany Smržové v Malšicích. Je z pěti štěňat - 3 holky a 2 kluci. Jagginku jsme si přivezli 7. června 2008. Měl jsem trochu obavy, jak ji Baša přijme, ale jejich setkání však proběhlo nad moje očekávání velmi hladce. Od té chvíle jsou nerozlučná dvojka. Vymýšlejí spolu různé lumpárny a jejich největší zálibou je hrabání ... rozhrabat co se dá. Jaggo s námi také začala jezdit na setkání klubu. Je velice hravá a hodná. I když je o rok mladší než Baša tak si umí udělat respekt. Absolvovala též 2 výstavy a bonitací prošla 20. března 2010 v Žižicích s výsledkem chovná.
Tímto nám vznikl chovný pár a zažádali jsme o mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici FCI s názvem " od Tereziánského háje ".
A to by tak bylo vše o našich psech a nyní se již budeme moci těšit na to, až Jagginka bude mít potomky.
23.srpna 2012 se naší Jaggince narodila první štěňátka ze spojení s Agirem z Bllerkova.Narodilo se 6 kluků a 4 holčičky.Z tohoto vrhu zůstala doma jedna fenečka,Agira od Tereziánského háje a tím se nám počet psů doma rozšířil na tři.Jinak se všechna štěňátka dostala do výborných rukou nových páníčků se kterými jsme i nadále ve spojení.
A jak jsme přišli k názvu naší chovatelské stanice od Tereziánského háje?Čerpali jsme z historických pramenů a pověstí z našeho okolí.
Tereziánský,též nazývaný Terezin háj je úctyhodným památníkem stáří i rozměrů lesních velikánů.Původně byl bezejmenným zbytkem bukojedlového pralesa,který v dávných dobách pokrýval Vysočinu.Patřil do polesí Novohradského panství a hrabě Jan Antonín Harbuval ze Chamaré byl nemálo pyšný na staleté buky a jedle.Jednou v zimě však napadl těžký  mokrý sníh,vzápětí přimrzl a k dovršení všeho zlého se zdvihl prudký vichr,lámající stromy jako sirky.Když o polomu na Horním lese podal pan obrfořt zprávu v novohradském zámku,rozhodl hrabě,že v první řadě musí být vyčištěn a znovu osázen onen prastarý háj,chlouba jeho lesů.Pan obrfořt dostal volnou ruku najmout k odstranění polomu tolik drvařů,kolik bude třeba.Stalo se to v době panování císaře Josefa II.,když se budovala pevnost Josefov.Císař se tam hodně zdržoval a občas rád v přestrojení zabrousil i do jiných koutů Východních Čech,aby se na vlastní oči přesvědčil,jaké poměry tam panují.
Když se ve vyčištěném háji začaly vysazovat nové stromy,vydal se tam jednou i sám hrabě Chamaré,aby viděl,jak pokračuje obnova jeho zamilovaného místa.Přijel,rozhlédl se po robotnících a zůstal jako zkamenělý!V jednom mužském,který právě vyrýval jamky pro semenáčky,poznal samotného císaře Josefa.Vrhl se k němu,koktal omluvy,přísahal,že okamžitě vyhodí obrfořta a prosil císaře,aby hned k němu přisedl do kočáru a jel s ním na zámek.Císař odložil rýč,jen se usmíval na vyděšeného hraběte a že prý obrfořt za nic nemůže,to on sám,Josef,chtěl vlastníma rukama zasázet stromy,které tu budou ještě za sto let na něho vděčně vzpomínat.Proto se v převlečení přihlásil "na lásku".Hraběti v tu chvíli bleskl hlavou šťastný nápad.Znovu se hluboce uklonil před císařem a požádal ho,aby tedy na památku obnovený háj pojmenoval.Císař se zamyslel a pak řekl,že když sázel jedle,které jsou ženského rodu,ať se toto místo jmenuje Tereziin háj k poctě manželky hraběte Harbuval ze Chamaré,paní hraběnky Terezie ze Schlabrendorfu.
  Později dal novohradský hrabě zavěsit na nejmohutnější strom obraz svaté Terezie s erbem svého rodu.Paní hraběnka pak nechala uprostřed háje postavit ze žulových kamenů lavičky,bezlistý kmen byl vydlabán na malý pavilonek se stříškou a sedátkem uvnitř,opodál přiléhaly ke stromům kolíky - stupně,vedoucí na rozhlednu.K utěšenému místu přiváděl pocestné průsek lesem kolem čisťounké studánky.Od té doby šuměly jedle v Tereziánském háji,některé z nich přes čtyři staletí,poslední  zde stála do padesátých let století dvacátého.
I dneska se můžeme do Tereziánského háje zmíněným průsekem od Mlýnské linie vypravit.Cestou potkáme studánku,o které se zmiňuje Teréza Nováková ve sborníku Východní Čechy už před více než 110 lety.Je vyčištěná a pěkně označená.Bohužel z vlastního Tereziánského háje moc nezbylo,i když místo je stále kouzelné,rostou tu překrásné obrovské buky a místy ještě objevíme zbytky někdejších zídek.Tajuplný Terezin háj čeká na zvídavé a ohleduplné návštěvníky.
Jaggo Šejtanova smečka byla 27.dubna 2014 nakryta Amberland Ajbarem a březost byla potvrzena.Z tohoto spojení se 30.června 2014 narodila pouze dvě štěňátka - pejsek Bariball od Tereziánského háje (podomácku "Pepíno") a fenečka Bouřilka od Tereziánského háje (podomácku "Matylda").Obě štěňátka odešla k novým páníčkům.
Velkou ranou pro nás bylo,když nás nečekaně v pondělí 13.října 2014 opustil náš Baša Šekim,Pan Pes,kterého jsme nadevše milovali.Bylo to naše zlatíčko,úžasný pes se kterým nebyl žádný problém.Bylo pro nás velmi rychlé,zradilo ho srdíčko.Měj se hezky a buď v nebíčku šťastný.Měli jsme Tě moc rádi,strašně nám chybíš a nikdy na Tebe nezapomeneme.Jsi stále v našich srdcích.
A jelikož nám bylo bez Baši smutno,rozhodli jsme se pro pořízení nového pejska.Hledali jsme dlouho,až jsme se rozhodli pro import z Polska.Po spojení s chovatelkou a po zaslání fotografií štěňátek jsme si vybrali jednoho pejska.Potom jsme čekali,až si pro něho budeme moci jet.Štěňátka se narodila 6.listopadu 2014 a my si pro něho mohli konečně jet do Polska 10.ledna 2015.Jmenuje se RIONI Amigo del Caucaso,podomácku "Bóďa".Jeho matkou je Oliwka z Witobelskiej Przystani a otcem je VIP Bracco MB. RIONI "Bóďa" velmi rychle roste a je z něho už pořádný kus psa.
Agira od Tereziánského háje se zúčastnila 18.dubna 2015 bonitace v Praze,s bonitačním kódem RTG DKK 0/0 a povahovým kódem 44455 ,s výsledkem CHOVNÁ.
Bouřilka od Tereziánského háje "Matylda" - náš odchov - se zúčastnila 11.října 2015 výstavy IDS v Českých Budějovicích s výsledkem Junior class Exc.1 , CAJC a
                    5.-6.prosince se zúčastnila výstavy v Rakousku s výsledkemJunior class 2x Exc.1 , 2x Jugendbester
 
Za uveřejnění článku o Tereziánském háji děkujeme starostovi města Proseč a redakční radě Prosečského zpravodaje.